Architekt Ladislav Kalivoda: Dvě nástavby a jeden dům …

Architekt Ladislav Kalivoda: Dvě nástavby a jeden dům …

v Design interiéru, Inspirace,

Mezi architektskými úkoly jsou velké prestižní, těch je málo, a pak malé, všední, kterých je hodně. O prvních se píše a mluví, o druhých se mlčí. Škoda, protože taková situace dává mnoha lidem pocit, že architekti jsou jen na velké stavby. Je až k neuvěření, jak se tato pověra ve většině společnosti drží, stejně jako ta, že architektura je drahá.

Tak se zkusme podívat na tři takové všední stavby, které však svým klientům dělají radost. Všechny vznikly podle projektů architekta Ladislava Kalivody.

Pražská podkroví jsou populární už mnoho let. Dnes už jediná možnost, jak vytvořit nový byt či zvětšit obytný prostor v oblasti historické zástavby. Skoro by se dalo říci – království za zastavitelnou půdu. A to jak pro majitele domů samých (zde je možno vytvořit další byt, který se dá pronajmout), tak pro uchazeče o bydlení, někdy nejen nájemní, ale i vlastní. Bydlet pod střechou je přece již více než století tak romantické. Zvlášť když se s novým podkrovím podaří vestavět třeba do té doby chybějící výtah …

Domy v Holešovicích (včetně Letné) jsou oblíbenými místy k novému stavění. S jedním omezením – nemělo by to být z ulice moc vidět, šířka ulice a potřebné oslunění dávají limity stejně jako historizující ráz domů. V jednom takovém domě byly na jednoduchém půdorysu vystavěny dva jednoduché, a přitom dostatečně prostorově nápadité mezonetové byty. Pravidelný obdélníkový půdorys domu byl rozdělen téměř symetricky kolem schodiště tak, aby vznikly dva samostatné byty. Respektive první úroveň bytů. Každý zde má obývací prostor, kuchyň a minimalizované hygienické zázemí. A k tomu točité vnitřní schodiště, které vede do dalšího podlaží. Tam už se byty liší – jeden má dvě ložnice, druhý pouze jednu. Oba ovšem mají galerii, která zvětšuje dolní obývací prostor.

„Samozřejmě u vestaveb k pražským domům je vždy zásadní problém, jak co nejméně porušit střešní krajinu. Velké obývací prostory zachovávají původní sklon střechy a jsou osvětleny velkými střešními okny, která jsou ovšem do střechy osazena tak, aby z nich bylo vidět z obou obytných úrovní. Proti tomu do dvora byla střecha zvednuta a zjemněn její sklon tak, aby se sem vešla plná dvě podlaží s velkými skleněnými plochami a v první obytné úrovni i s lodžií. Dvorní fasáda byla ještě změněna přístavbou výtahu v novém rizalitu, nad kterým se vypíná okno středního pokoje,“ vysvětluje Ladislav Kalivoda.

Kvůli přístupu do výtahu byl upraven vstupní prostor celého domu v přízemí.

Druhá nástavba byla poněkud komplikovanější. Nedaleko od první, na poměrně ostrém nároží a s možností zvednout střechu nad celým půdorysem tak, aby vznikly tři rozmanité, dostatečně veliké, ale ne stejné mezonetové byty. Zdejší půdorys je bohatší, do 5. nadzemního podlaží, kde jsou vstupy do bytu, vychází noblesní polokruhové schodiště. „K němu byla vytvořena protáhlá podesta tak, aby bylo možno dveře do bytů dostatečně oddálit a zachovat jim žádoucí soukromí,“ vysvětluje Ladislav Kalivoda. Jeden dům je obrácen do parku (byť na sever), druhý je nárožní, třetí vyhlíží k západu směrem nad ulici. I tady je uspořádání bytů do dvou podlaží logické – v první úrovni jsou společenské prostory a kuchyně, do druhé, kam vedou dvouramenné nebo zalomené schody, jsou umístěny soukromé pokoje (dva nebo tři) a hygienické vybavení. Nárožní byt má velkou půdorysně zalamovanou místnost zvršenu skleněnou věžičkou (a půvabně tak připomíná situaci rozhraní 19. a 20. století, kdy si pražští měšťané, v touze překročit stověžatost Prahy nárožní domy zdobili rozmanitými věžemi, vížkami či věžicemi, a k tomu ještě vylehčuje siluetu domu).

Tato nástavba, která má ocelovou konstrukci, je z ulice nepřehlédnutelná (tedy pro toho, kdo je zvyklý se dívat vzhůru). Neskrývá se v existující střeše, naopak vytváří jasně čitelnou hmotu nad původním novorenesančním domem s vystupujícími štíty. Dlouho se vedly diskuse o tom, jak bude nástavba vypadat – jasné bylo jen to, že to bude přiznaný novotvar. Po variantách s rovnými stěnami či s vodorovnými žaluziemi došlo podle požadavků památkové péče ke kompromisu – stěny jsou mírně šikmé a opláštěné systémem Schüco Royal.

Rodinný dům je práce jiného typu. I ten je v Praze, byť na okraji, ve Zbraslavi. Byla to úloha, která skončila jinak, než začala. Původní záměr investora byl rekonstruovat starší, jednoduchý dům. Postupně se však ukázalo, že jednodušší bude postavit dům nový, ovšem více méně stejné hmoty a členění. Tedy – dům relativně prostý. Obdélníkový půdorys, jedno patro s podkrovím, sedlová střecha. Není moc co vymýšlet. Dům stojí na nároží, má tedy dvě důležité „veřejné“ stěny a i ty další nejsou moc soukromé. Dispozice je jednoduchá. V přízemí obývací prostor, kuchyně, skladové a technické prostory, koupelna. V podkroví čtyři pokoje a k nim potřebné hygienické vybavení. Všechny místnosti, byť jsou podkrovní a mají tedy střešní okna, mají aspoň jedno „svislé“, rovné okno. Tedy – rovné. Klidná a spořádaná okna mají delší stěny. Kratší stěny si s okny hrají, různě je naklápějí, každou stěnu pomáhají proměnit v hravou hříčku, vždy zábavně komponovanou. Všechny šikminy mají své jasné posazení, nárožní fasádu „drží“ štíhlý kovový komín, protilehlá je zdánlivě zešikmená jen malým oknem pod hranou střechy, za to má šikmo nasazenou markýzu nad terasou …

Tři stavby, které na sebe nepoutají tolik pozornosti, ale svým uživatelům dělají radost a do svého prostředí vstupují citlivě, a stejně tak suverénně. Dokazují, že pro architekty nejsou malé úlohy.

 

Ladislav Kalivoda

 

 

Diskutujte s námi

comments powered by Disqus